jak přežít zimu?

Zima je pro mě docela náročné období. Abych to líp zvládla, tak si to půlím na dva kusy - konec roku se můžu těšit na vánoce a silvestra, a od nového roku už mám pocit, že už bude brzo jaro. I když, při vzpomínce na letošní "jaro" se to může dost táhnout :). Jedním ze způsobů, jak si taky zpříjemnit zimu, jsou vůně. Poslední dobou jsem tím úplně posedlá. Zatím jsem si žádný parfém nekoupila, ale chystám se na to. Tyhle od Lush mě nadchly i tím jak vypadají. Retro lahvičky jako od kořalky a krásné potisky. Bavilo by mě vymýšlet takové obrázky a názvy!

sochy

Narazila jsem před pár dny v novinách na rozhovor se sochařem Kurtem Gebauerem a došlo mi, že o něm vlastně nic moc nevím. Nejvíc mě zaujala socha - objekt miminka v kočárku. Zpodobnění závislosti a osudovosti - člověka něco někam veze a on s tím nemůže nic dělat. No a miminko a dítě byl pro tohohle sochaře obecně taky silný impuls k tvorbě a k uvažování nad ní.
My jsme nedávno byli na výstavě Art Safari, kde byly hlavně nefigurální sochy... vidět něco konkrétnějšího je dost osvěžující.
Jinak mě hrozně zlobí počítač. Jsem z toho dost nešťastná. Pěkně fungoval, nebyly žádné problémy... až jednoho dne Petra v dobrém rozmaru napadlo mi ho přeinstalovat, že je to pro moje dobro. Moc jsem neprotestovala, což byla chyba. Od té doby počítač padá, reaguje pomalu nebo vůbec, občas nejde překliknout ze stránky na stránku a když je nejhůř, zmizí kurzor. A když zmizí kurzor, spadne to úplně celé, monitor zmodrá a je vymalováno. Jak se to tak v jedné malé chvilce může všechno, co do té doby fungovalo, zkazit. A není cesty zpátky. Pořád si říkám, že je to jenom stroj, že se mě to netýká, ale je to fakt nanic.

idyla

Takhle vypadá ta blogová virtuální realita. Vždycky mě drásalo, jak všechno to internetové psaní vypadá tak pohádkově, pohodově a bezproblémově. Usměvavé dětičky, naklizené byty, pěkné obrázky. Je to ale jen umělé vytváření pozitivního obrazu. Na každých deset minut pohody padne několik hodin dřiny, špíny, stereotypu. Život nevypadá jako blog. Třeba tahle fotka. Vypadá to krásně, ale poslední dny jsou fakt těžký. Nějak mi docházejí síly. Hodně pomáhají návštěvy, když někdo přijde nebo my za někým. Pomáhá jít do lesa, a jeden pěknej tu máme. Pomáhá umění. Tak snad to nějak dál zvládneme.

Rotel - hotel na kolečkách

Tak jsem konečně po několika měsících dokončila další obraz. Mám jich rozdělaných několik a trvá mi to.
Tenhle obrovský lůžkový autobus jsem viděla v noci v kempu v Itálii, kam jsme jeli před dvěma lety. Bylo to jako zjevení, malá okénka zářila do noci a kolem běhal ohař. Je to druhý obraz k výletu do Itálie, první s domečky je tady. Tam jsem ale pospojovala několik motivů z různých míst, u autobusu jsem se snažila přesně zachytit, co jsem viděla.
Itálii milujeme. Momentálně mám rozmalovaný další obraz, inspirovaný zase mozaikami v Ravenně (i když to z toho asi nebude poznat :).

rekonstrukce Fantovy kavárny

Opravuje se Fantova kavárna na Hlavním nádraží v Praze. Tenhle prostor mě vždycky uchvacoval. Co si pamatuju, tak jsem vždycky pří procházení hlaváku pod kavárnou zvedla hlavu a v úžasu koukala nahoru. V kavárně samotné jsem nikdy nebyla... a teď toho trochu lituju. Je to fascinující pohled a architektonicky je to dost zajímavě řešené. Mám moc ráda secesi a celá budova je pozoruhodná. Samozřejmě, že nádraží je taky prostor, kde se scházejí nebo potulují různé podivné existence a člověk se tam z toho důvodu trochu bojí víc zdržovat.

o bytech a lidech

Web O bytech a lidech je moc fajn. Je to projekt inspirovaný zahraničním The Selby - fotky bytů nebo pracovišť zajímavých, kreativních lidí. Baví mě, že místnosti nejsou naaranžované a naklizené, ale přirozeně v akci, občas s poházenými věcmi a nacpanými policemi.

září a říjen

V září jsme si udělali krásný výlet do Prahy. Chodili jsme pěšky (i přes železniční most), byli jsme v restauraci, v čajovně, v kavárně, v kině... taky v botanické zahradě. Romantika jak sviň!

Ulice, kde jsme se zamilovali... v roce 2001.
V říjnu jsme byli v cukrárně na brutálním dortíku, a viděli dalšího skvělého ufonka v obchůdku Kateřiny Soukupové blízko Vyšehradu. A taky jsme byli na výstavě Micla, kterou Petr uváděl. Jeho obrazy mě fakt baví.

moskevské metro

Tohle mě fascinuje a bere mi dech. Už jsem párkrát slyšela o tom, že maskovskoje mitro (je to písnička od Bulata Okudžavy?) má velkou atmosféru a že je to fakt něco, ale tohle by mě teda nenapadlo. Ty lustry, vitráže...?
Nestačím zírat. Zahlédnuto zde.

Andulka

Tohle děcko mě nepřestává fascinovat. Je tak moc rychlá, aktivní, odvážná, neposlušná, žravá, vymýšlí ptákoviny, k nezastavení. Úplně jiná než Maruška. Sama se snaží oblíkat, obouvat, sama jí. Poslední dobou mám pocit, že celý den jen utírám, co se vylilo, zametám, co se rozsypalo, umývám zapatlané, sbírám rozházené. Je to trochu na hlavu.
Dneska jsem ji dala spát na zahradu do kočárku, do fusaku. A tak jsem tak doma, a najednou tam ona stojí! Prostě nějak vylezla z toho kočáru, v ponožkách, s dudlíkem a plyšovým lišákem sama došla až do bytu. Někdo jí teda musel otevřít dveře (nevím kdo, bylo tu hodně lidí), ale koukali jsme na ni jak puci.

česky!

Tak a je to tu, rozhodla jsem se po delším váhání psát česky. Nějak mi ta angličtina už nešla přes zobák. Stejně jsou tu hlavní obrázky a fotky a možná mi psaní bude teď dělat větší radost.
Mám hotovou novou panenku! Je pro kamarádku Janu. Poprvé jsem zkusila jí dát tyhle rezaté vlasy a moc se mi to líbí. Mám v plánu tři další panenky - trochu větši. A mám o nich dost přesnou představu, tak uvidíme, jak to dopadne.

I decided to continue to write in Czech. I was thinking about this change for a while and finally made up my mind. I just didn´t really feel myself at English and couldn´t always tell what I wanted.

ideas for winter

Thinking about winter coats, wool skirts, warm scarves, hats, tights, shoes... and ball dresses.
third photo: a skirt by Navarila design