minidovolená - výlet na Moravu

V půlce června jsme si udělali malou dovolenou bez dětí, tři dny a tři noci na jižní Moravě. Bylo to moc krásné. Být bez dětí je osvěžující, ale jet bez dětí pryč z domova je ještě větší relax. Člověk vykročí ze stereotypu do neznáma, žádné uklízení, vaření, žádná práce. Za těch pár dní jsme toho viděli opravdu moc a máme spoustu zážitků - a taky jsme vypili spoustu skvělého vína. Mám v plánu z výletu namalovat pár obrazů.

Viděli jsme výstavu Zdeňka Strouhala ve Valticích.

Vylezli jsme na Děvín na Pálavě.

Byli jsme na zřícenině kláštera Rosa Coeli ve Dolních Kounicích.

A v Miroslavi - můj nejoblíbenější domeček tam.

A taky jsme si udělali výlet do Brna, kde jsem si koupila (mimo jiné) slamák, který se trochu stydím nosit mezi lidi :).

ilustruju, hurá!

Ha, nepíšu na blog! Ale zase dělám spoustu jiných věcí. Chodím s dětma ven, uklízím tenhle neukliditelný prostor, vařím, peču... a taky maluju a kreslím obrázky!
Doufám, že tady s tím moc neotravuju, ale konečně oficiálně ilustruju knihu pro děti :). Mám z toho velkou radost, a nemůžu tomu pořád úplně uvěřit. Trochu se bojím, že to celé nedopadne a nic nevyjde... ale vymýšlení námětů a kreslení mě moc baví, takže ztracený čas to snad nebude.
Nakonec jsem se rozhodla kreslit obrázky ručně a vybarvovat je posléze v počítači. Prvotní pokusy malovat temperami nebo akrylem na papír se ukázaly jako zoufalé. U mojí první ilustrace je (pod)malba temperou ještě trochu znát. Další obrázek jsem se taky snažila nejdřív malovat barvami na papír, ale šlo to tak špatně, že jsem obrátila list a udělala jen černé obrysy... a dál vybarvila v počítači. Pořád nevím, jestli je to úplně správná volba, ale asi to dopadne tak. Samozřejmě, že mě asi u třetího obrázku začalo napadat, jak by to šlo celé vylepšit, dodat tomu nějakou jiskru... ale to už by zas ty kresby ztratily kontinuitu, první dvě by byly jiné než ty ostatní, tak jsem pokračovala dál stejně. A kdo ví, jestli bych ten nápad dokázala vůbec realizovat.
I tak mě ale některé věci u toho počítačového vybarvování překvapují. Třeba "náhoda". Pořád jsem se děsila, aby všechno dopadlo tak, jak chci (i když nejsem perfekcionista), ale pak jsem jednou zjistila, že když se někde třeba trochu přetáhne, nebo se prolne něco, co by nemělo, tak z toho vzniknou zajímavé tvary, které se pak dají i dobře využít. Snad teda nebudou zajímavé jen pro mě :).
A tady ukázka procesu:

Malovat se snažím trochu taky, ale není na to tolik času. I když třeba dneska si Andulka dala čtyřhodinový spánek, takže jsem stihla leccos. Andulka je vůbec poslední dobou fascinující. Přes moji lenost posazovat ji na nočník si tam začala sedat sama. A sama se v podstatě během pár dnů vytrénovala tak, že jsme dnes mohli jít na hřiště úplně bez plínky, a nic se nestalo. Doma pak proběhlo nějaké hovínko na podlaze (které ale bylo náležitě oznámeno :), a jedno počůrání do kalhotek, ale to se za dlouhou dobu mnoha hodin toleruje. Je fakt šikovná. Dokonce mě vyhání, když jí chci pomoct s oblečkama, že to udělá sama.

31

I oslavila jsem další narozeniny :). Celý týden jsem se živila jen dorty a bonboniérami. Moje krásná kamarádka Anička mi dala úžasný obrovský čokoládový dort z bistra Javánka. Chudák nemocná Maruška z dortu neměla nic. Andulka si nějaký dort dala, a pak v noci ze vší té čokolády a cukru nemohla spát (aspoň tak jsem si noční nepokoj vyložila), takže další dny už měla utrum (a normálně spala). Taky jsme si "slavnostně" poprvé uvařili thajskou kokosovou polívku - z hub, bez masa. Byla výborná! Takže to brzo zopakujeme :).

Dneska jsem koukala na oscarové projevy výherců a těším se na filmy!

nestíhám blog

Práce, práce, práce! Ach jo, vůbec sem nestíhám psát. Třeba už dávno mám hotové tyhle dva nové obrazy, a dávám je sem až teď. Mám pocit, že všechno kolem mě se točí jak blázen, čas běží jak splašený a já nestíhám.
Začala jsem dělat ilustrace ke knížce (pořád teda nevím, jak na tom jsem a jak to celé dopadne), a trochu se bojím, jestli jsem si neukousla moc velké sousto. Ale uvidíme. Zatím mám ale pocit, že mi to moc nejde. Koukám se na ilustrace od jiných, které se mi líbí, a vůbec nevím, jak jsou udělané, jen vím, že já to tak neumím :).
Pokouším se malovat, udělala jsem si malý koutek na malování v dětském pokojíčku, a zkouším tam trochu pracovat, když si děti hrajou. Nejde to úplně ideálně, první den si mě skoro nevšímaly, druhý den už mi lezly do barev a skoro na stůl, ale něco jsem přece jenom udělala a trochu to myslím pomohlo.
Do toho nemoci, strachy... Před sebou mám narozeniny, ale už se ani netěším, protože nejspíš nebude vůbec možnost nějakého slavení a radování.
Doufám, že vy ostatní jste zdraví a máte čas na svoje věci :).

projekt: rodný dům

Byla jsem požádána abych namalovala rodný dům mojí babičky :). Mám z toho radost. Dům už dneska nevypadá tak jako kdysi, tak jsem dostala k ruce starou fotku. Druhé foto domu je z filmu Dědeček automobil (tuším z r. 1956). No není to krása? Přesně tohle mě baví.

vánoce se blíží

Tak jak vidíte, vánoční atmosféra u nás doma by se už dala krájet. Dárky jsou všechny pod střechou, svíčky hoří, snažím se mít uklizeno, co nejvíc to jde (moc to nejde), cukroví jsem upekla celkem pozdě, takže jsme ho ani nestihli sníst před Štědrým dnem, stromeček čeká před domem... pohoda. Koupila jsem si obrovský kus krásné látky a ušila jsem z ní zatím jeden povlak na polštář a dál se uvidí.
Dneska taky Maruška slavila 5. narozeniny, ale protože byl nabitý den, jen jsme jí dali nějaké dárky a s dortem se čeká na zítra.
Fotky jsou hnusné z mobilu, poslední dobou pořád fotím něco na mobil a jsem líná štelovat foťák.

humans of new york

Humans of New York je pro mě zjevením. Silné příběhy, krásné fotky... komorní reality show.

nabitý den s Aničkou

Minulý čtvrtek jsem s Aničkou navštívila legendární Krymskou ulici. Je to tam jak v Rusku. Šly jsme jsme do Café v lese a potkaly jsme před ním samotného velkého OK. V kavárně měli lampu z Ikey, která se mi moc líbila, a tak nás napadlo jet ještě tam. Potřebovala jsem totiž nutně jeden narozeninový dárek (mise splněna, sehnala jsem to). Na poslední fotce vidíte, jak mě had navedl ke hříchu... kdo by odolal.

listopad

Listopad nám končí a byl celkem fajn. Sice jsem byla hodně doma s nemocnými dětmi, ale dokud se člověk může jít každý den projít ven, vidět se s přáteli, na něčem zajímavém pracovat, mít každej den trochu radost, tak se to dá.
Mám velké plány. Kromě šití šatů mě hodně baví i malování a moc doufám, že se mi v blízké době poštěstí ještě nějaká výstava.

sochy

Narazila jsem před pár dny v novinách na rozhovor se sochařem Kurtem Gebauerem a došlo mi, že o něm vlastně nic moc nevím. Nejvíc mě zaujala socha - objekt miminka v kočárku. Zpodobnění závislosti a osudovosti - člověka něco někam veze a on s tím nemůže nic dělat. No a miminko a dítě byl pro tohohle sochaře obecně taky silný impuls k tvorbě a k uvažování nad ní.
My jsme nedávno byli na výstavě Art Safari, kde byly hlavně nefigurální sochy... vidět něco konkrétnějšího je dost osvěžující.
Jinak mě hrozně zlobí počítač. Jsem z toho dost nešťastná. Pěkně fungoval, nebyly žádné problémy... až jednoho dne Petra v dobrém rozmaru napadlo mi ho přeinstalovat, že je to pro moje dobro. Moc jsem neprotestovala, což byla chyba. Od té doby počítač padá, reaguje pomalu nebo vůbec, občas nejde překliknout ze stránky na stránku a když je nejhůř, zmizí kurzor. A když zmizí kurzor, spadne to úplně celé, monitor zmodrá a je vymalováno. Jak se to tak v jedné malé chvilce může všechno, co do té doby fungovalo, zkazit. A není cesty zpátky. Pořád si říkám, že je to jenom stroj, že se mě to netýká, ale je to fakt nanic.

idyla

Takhle vypadá ta blogová virtuální realita. Vždycky mě drásalo, jak všechno to internetové psaní vypadá tak pohádkově, pohodově a bezproblémově. Usměvavé dětičky, naklizené byty, pěkné obrázky. Je to ale jen umělé vytváření pozitivního obrazu. Na každých deset minut pohody padne několik hodin dřiny, špíny, stereotypu. Život nevypadá jako blog. Třeba tahle fotka. Vypadá to krásně, ale poslední dny jsou fakt těžký. Nějak mi docházejí síly. Hodně pomáhají návštěvy, když někdo přijde nebo my za někým. Pomáhá jít do lesa, a jeden pěknej tu máme. Pomáhá umění. Tak snad to nějak dál zvládneme.

Andulka

Tohle děcko mě nepřestává fascinovat. Je tak moc rychlá, aktivní, odvážná, neposlušná, žravá, vymýšlí ptákoviny, k nezastavení. Úplně jiná než Maruška. Sama se snaží oblíkat, obouvat, sama jí. Poslední dobou mám pocit, že celý den jen utírám, co se vylilo, zametám, co se rozsypalo, umývám zapatlané, sbírám rozházené. Je to trochu na hlavu.
Dneska jsem ji dala spát na zahradu do kočárku, do fusaku. A tak jsem tak doma, a najednou tam ona stojí! Prostě nějak vylezla z toho kočáru, v ponožkách, s dudlíkem a plyšovým lišákem sama došla až do bytu. Někdo jí teda musel otevřít dveře (nevím kdo, bylo tu hodně lidí), ale koukali jsme na ni jak puci.

lovely

There was a wedding at our church on Saturday, it was very nice. Andulka wore the tunic dress I made for Maruška, she looks so cute in it.

roses!

I got roses today! Beautiful surprise :).

spring is coming...

There are pretty yellow little flowers in our garden. The sun is shining inside the house. I started a new painting - of our house and garden (sorry, bad photo - I took it at night, it didn´t work well). And the girls are both ill... I just wish for them to be healthy again as soon as possible.

four seasons

I painted four seasons - spring, summer, autumn and winter - on four small (20x20cm) canvases.
I disliked the autumn one (my favourite season!) a lot, so I painted over it again:

Now it´s complete.
Also, I´ve decided to celebrate my upcoming birthday... Last time I celebrated my birthday was when I was 10, so I´m a bit nervous! :) I invited many people and they all want to come, which is great, but I´ve never done anything like this. I hope it will be ok and everybody´s going to like this party.

Michel Delacroix

I love to look at houses, I love architecture... and cities. I love these paintings by Michel Delacroix. Fifteen years ago I went to Belgium, and at one antique shop I bought a postcard with one of his paintings. We had it on the wall at our first home (actually a student dorm room), but I probably lost the postcard then. Few days ago I saw his paintings again, and I still really like them. Tiny details, charming little scenes, chimneys, bold colourways. And Paris, of course :). I´ve been to Paris once, and I don´t remember much (I went there during my two weeks in Belgium). I was very ill and had problems breathing, the trouble was we slept in a tiny apartment, that was filled with cigarette smoke. I almost couldn´t breathe at night and I seriously thought I was going to die there. I wanted to get up in the middle of the night and escape the smoke filled box. But, I didn´t, and, somehow, I survived :). The flat was actually really nice, and really interesting. Very small, filled with tons of small decorations, I remember the paisley tablecloth on the round table. I thought it was very Parisian. The flat itself was originally painter´s studio with a tall, narrow window. Everything during my two days stay at Paris was nice, but the night experience is the thing I remember the most.

January, here we go...

A lamp/candle holder I got from my dear friend Jana. Looks beautiful with more candles and fits well in our old house.
Baby Andulína, almost crawling... . Her teeth are growing now, which brings a lot of discomfort to all of us (sleepless nights and a lot of crying).
We went to a ball that we go to every year. This year the theme was "Wild wild west" and it was great, again. I made a circle striped scarf for an anonymous winner at the ball. I thought I´m able to make it by myself, but I kind of couldn´t wrap my head around what to sew first and how to construct this primitive thing. In the end I had to find a tutorial for this scarf. It was very easy then.
I wore the black dress I made; this is my favourite dress for so many occasions! I love to wear it, it´s fancy but still very comfortable.