kresby

Koupila jsem si drahé vodovky Winsor a Newton a maluje se s tím jedna radost. Baví mě teď kreslit si takové malé rychlé obrázky.

nové obrazy, předjaří 2015

srdce a les

Nové přírůstky. Srdce mi připomnělo obraz Dvě Fridy od Fridy Kahlo. Pak les - Pálava a holub, kterého jsem tam loni potkali.

výstava květen, Libeň

Moje malá výstava visí teď v evangelickém kostele v Libni. Obrazy z poslední doby jsou zvláštně temné (a malé). Do podzimu bych ráda namalovala něco dalšího, a třeba konečně i velké plátno, ale zároveň s ilustrováním se to stíhá špatně. Každopádně malování mi už chybí. Už se celkem těším, až budu mít tu knihu za sebou, i když mě to moc baví. Nejsem ale ještě ani v půlce. Jedna věc jsou barevné ilustrace, dál je potřeba nakreslit pár černobílých (ty mám zatím tři), pak obálka - té se dost obávám, ale už mám nějaké nápady. Musím teď trochu zrychlit tempo, protože je toho fakt moc. Držte mi palce!

Vlasta Vostřebalová - Fischerová

Momentálně se hodně zajímám o malířku (a architektku) Vlastu Vostřebalovou - Fischerovou, manželku básníka Otokara Fischera. Nejdřív jsem v jednom časopise viděla její malinký obrázek, upoutávku na výstavu. Výstava byla nejdřív v Olomouci, teď probíhá tuším v Praze. Ten maličký obrázek se mi moc líbil a našla jsem si další její díla. A teď mám to štěstí, že jeden náš známý má katalog k výstavě, který nám půjčil! Tenhle známý má totiž doma od té malířky obraz, který zapůjčil na výstavu a k restaurování. V katalogu je ten obraz uvedený ještě jako neznámý, ale postupně se detektivní prací podařilo vypátrat, že se nachází právě u našeho kamaráda kousek od nás. Není to fascinující? :) Její obrazy mě hodně oslovují a inspirují. Jak náměty (manželství, děti...), tak zpracováním, barevností.

květnová výstava

Zvu na výstavu svých obrazů, která se bude konat ve sboru naší církve v Praze - Libni. Obrazů nebude moc (asi tak 10 - 12) a budou spíš menší, ale i tak myslím, že to bude fajn! V kostele v Libni jsem ještě nebyla, ale předpokládám, že to tam mají pěkný a že to bude i baby friendly :). Ráno bude Petr kázat a potom uvede moji výstavu. Tak někdo doražte, těším se, že uvidím nějaké kamarády!

panáčci ze dřeva

Koupila jsem si před pár týdny v bazaru čtyři dřevěné části něčeho, co prý jsou koncovky na garnýže na záclony. Měli tam jen čtyři a hned mě napadlo, že by z toho mohlo jít něco zajímavého vyrobit. Jedna stála jen 5Kč. Dneska jsem vyrobila první figurku. Původně jsem je chtěla obarvit celé, ale když jsem udělala hlavu, zbytek se mi líbí dřevěný tak jak je. Půjdu na to teda minimalisticky. Červená vypadá nalakovaná moc pěkně, uvidíme jak dopadnou další čepičky. Možná bych je mohla dát taky na výstavu, když se povedou. Čtyři skřítci.

výstava Hra o čas

Po delší době obrázky z výstavy Petra Nikla Hra o čas v městské knihovně, kterou jsem navštívila s Aničkou (a Reníkem). Nejvíc se mi líbila právě barevná plátna na druhé a poslední fotce. Jsou to dělohy? Klín? Cesta života... Hlavní téma výstavy je (podle mě) čas života, co do nás a nám předali naši předci, hlavně rodiče... význam dětství a vývoj člověka v životě. Téma je mi blízké, ale výstava mě malinko zklamala. Několik velkých obrazů bylo propojeno do několika větších cyklů, celků... bylo zachyceno, jak vzniká obraz, jeden motiv ukázaný v několika fázích. Dopad na pozorovatele to má sice velký; člověk si uvědomuje právě ten čas, plynutí. Zároveň si ale ty obrazy byly dost podobné, a mám pocit, že jsem toho vlastně viděla nějak málo. Jsem každopádně ráda, že jsem na výstavu šla, pro Petra Nikla mám slabost a nechtěla jsem si to nechat ujít.
Příště máme spadeno na výstavu Tima Burtona v Domě u Kamenného zvonu. Snad to klapne a už se moc těším. Pro něj mám totiž slabost taky :).

Hella Jongerius

Moc se mi líbí tahle proměna salonku v budově OSN, jak ji navrhla Hella Jongerius (s dalšími). Barevnost je dost nezvyklá, ale na mě to působí příjemně útulně a zajímavě. Oranžová s fialovou, to by mě nenapadlo. Zelenou a hlavně žlutozelenou miluju. Až budu někdy zařizovat nějaký obývák, tak se budu inspirovat :).
Začala jsem se zajímat, co ještě Jongerius vymyslela pěkného, a je toho vícero. Tady jsem vybrala, co se mi líbilo nejvíc:

Na prostředním obrázku jsou "kancelářští mazlíčci", vlastně takové sochy nebo objekty, vtipná variace na kancelářský nábytek a zařízení. Roztomilé.

vila

Hotovo: vila našich přátel se zahradou inspirovanou mozaikou v kostele St. Apollinare in Classe u Ravenny. Zatím můj největší obraz, 60x80cm. Pomalovat se to dá celkem snadno :). Uvidíme co větší formáty.
A jedeme dál...

krásné ilustrace

Pořád někde narážím na nádherně ilustrované knihy. Úžasné nápady, krásně technicky zvládnuté, obdivuhodné. Vždycky si říkám, že nic krásnějšího snad ani nemůže existovat, a vida, nakonec se něco dalšího vždycky zase najde :).
Na facebooku se mi objevil odkaz na osm krásně ilustrovaných knih a moc se mi líbí, chtěla bych je všechny mít! To asi nepůjde, ale i tak mě prohlížení aspoň několika stránek moc potěšilo. Ta s holčičkou, co si kreslí červenou pastelkou nový svět mě uhranula nejvíc, v těsném závěsu je příběh o malinkých mimozemšťanech, co se potýkají s kočkou. Jsem z toho úplně vedle :).
Ilustrace k biblickým příběhům, které chystám já, tomu všemu nesahají ani po paty!

sny a surrealismus

Tohle je úžasné: korejská umělkyně fotí ve svém ateliéru fotky inspirované svými sny nebo lidovými příběhy. Všechno bez použití digitálních technologií. No, i kdyby to bylo prohnané tím photoshopem, líbilo by se mi to asi stejně :). Krása. Vůbec nechápu, jak je to udělané. Každopádně je to hodně inspirující.

Já teď usilovně přemýšlím, jak ilustrovat...  Tak trochu jsem slíbila, že nakreslím obrázky k jedné knížce pro děti. Už dlouho jsem něco takového chtěla zkusit, ale teď z toho mám trochu (dost) paniku. Dokážu to udělat tak, aby to bylo hezký? Budu stíhat? Navíc jsem si přibrala ilustrace pro další časopis - to tak moc náročné není, jedna černobílá ilustrace za měsíc, ale i tak to není úplná brnkačka, protože se to musí vždycky celkem rychle vymyslet a nakreslit. Držte mi palce!

Došila jsem si ty růžové taftové šaty. I tylovou spodničku! Ale na ples jsem v nich nakonec nešla :). Takže možná spousta úsilí pro nic. Ale uvidíme, třeba se ještě budou někdy k něčemu hodit. Minimálně mám v plánu se s nima nějak vyfotit.

látkoví moli

Objevila jsem, že někdo vyrábí tyhle krásné látkové plastiky. Moli a další hmyzí havěť. Nevím, co se s tím dělá, ale evidentně to jde na dračku a vůbec se nedivím. Neuvěřitelné...

světlušky

Světlušky focené na dlouhou expozici. Krása :).

sochy

Narazila jsem před pár dny v novinách na rozhovor se sochařem Kurtem Gebauerem a došlo mi, že o něm vlastně nic moc nevím. Nejvíc mě zaujala socha - objekt miminka v kočárku. Zpodobnění závislosti a osudovosti - člověka něco někam veze a on s tím nemůže nic dělat. No a miminko a dítě byl pro tohohle sochaře obecně taky silný impuls k tvorbě a k uvažování nad ní.
My jsme nedávno byli na výstavě Art Safari, kde byly hlavně nefigurální sochy... vidět něco konkrétnějšího je dost osvěžující.
Jinak mě hrozně zlobí počítač. Jsem z toho dost nešťastná. Pěkně fungoval, nebyly žádné problémy... až jednoho dne Petra v dobrém rozmaru napadlo mi ho přeinstalovat, že je to pro moje dobro. Moc jsem neprotestovala, což byla chyba. Od té doby počítač padá, reaguje pomalu nebo vůbec, občas nejde překliknout ze stránky na stránku a když je nejhůř, zmizí kurzor. A když zmizí kurzor, spadne to úplně celé, monitor zmodrá a je vymalováno. Jak se to tak v jedné malé chvilce může všechno, co do té doby fungovalo, zkazit. A není cesty zpátky. Pořád si říkám, že je to jenom stroj, že se mě to netýká, ale je to fakt nanic.