Takhle vypadá ta blogová virtuální realita. Vždycky mě drásalo, jak všechno to internetové psaní vypadá tak pohádkově, pohodově a bezproblémově. Usměvavé dětičky, naklizené byty, pěkné obrázky. Je to ale jen umělé vytváření pozitivního obrazu. Na každých deset minut pohody padne několik hodin dřiny, špíny, stereotypu. Život nevypadá jako blog. Třeba tahle fotka. Vypadá to krásně, ale poslední dny jsou fakt těžký. Nějak mi docházejí síly. Hodně pomáhají návštěvy, když někdo přijde nebo my za někým. Pomáhá jít do lesa, a jeden pěknej tu máme. Pomáhá umění. Tak snad to nějak dál zvládneme.
Jano, drz se! Pro me je blog velika terapie. Nekdy temi vtipnymi posty a fotkami usmevaveho Erwina klamu sama sebe. Projdu par postu, prectu si mile komentare a hned mi muj zivot pripada veselejsi. :) A navstevy tky pomahaji. Tak az budete priste v Praze, ozvi se. Moc rada te uvidim!
ReplyDeleteDík, chápu. Taky to tak většinou mám, ale občas mi přijde taky fér přiznat, že to není 100% času tak růžové :). Říjen je taková moje krizovka. Už to mám i z blogu vypozorované, haha. Je potřeba mít v záloze několik druhů terapií :). Taky bych tě moc ráda viděla!
DeleteTo je pravda. Taky jsem tomu parkrat dala pruchod. Na podzim mivam chmury stejne jako ty. Letos me to zatim minulo. Hlavne at je brzy lip! Za chvili je listopad, tak snad... :)
Delete