obrazy podzim 2014

Nějak zapomínám sem dávat nové obrazy. Jsou koneckonců v galerii na rajčeti. Ale každý dokončený obraz mi dělá velkou radost, a tak šup sem s nimi. Poslední je zasněžená chatička, už jsem doma žádnou neměla, a tak jsem si ji na příští výstavu namalovala. S obrazy mám velké plány a plátna čekají... hlavně ta obrovská.

nová kuchyň

Po osmi letech bydlení tady jsme se rozhodli vyměnit větší část kuchyně. Nejdřív jsem chtěla dát jen novou desku kolem části se dřezem, protože tam byl stav nejhorší - deska byla prohnutá, hodně zničená, u zdi špatně uchycená, vpravo chybělo asi 15cm a byla tam mezera. Vlastně moc nechápu, jak jsme to mohli tak dlouho vydržet a proč jsme aspoň desku nevyměnili už dávno. Poslední dobou se mi moc líbily kuchyně s volnými otevřenými policemi. A tak jsem zatoužila podobné mít doma. Rozhodli jsme se tedy vyměnit i skříňky ve spodní části a nahoru dodat police a jednu skříňku.
Musím udělat nové fotky, protože od doby pořízení těchto fotografií už jsme trochu pokročili - nad dřezem je nová krásná lampička (zářivka je pryč), a vedle myčky přibyla úzká dvířka. Druhou půlku kuchyně jsem fotila ještě v procesu úklidu, takže by to taky chtělo nové fotky. Na té straně se ale ještě chystají změny. Koupila jsem šedou samolepící tapetu na spodní skříňky, které zůstaly původní. Dost se toho lepení bojím. Kuchyň je dost mišmaš, a to z různých důvodů. Dveře, co se mi v Ikee líbily nejvíc, jsou nedostatkové, použili jsme je nakonec jen na horní skříňky. Spodní jsou trochu jiná šedá. Neměli jsme peníze na výměnu celé kuchyně, a tak některé spodní skříňky zůstaly staré, stejně jako kus desky jinde... takže je to dost velký kompromis. I tak je změna myslím velká a mám z výsledku radost. Bohužel některé technické věci jsou pořád nedořešené. Celkově jsem z toho ale nadšená. Líbí se mi police nad dřezem, tyč na věšení věcí, hodně háčků, prosklená skříňka a nové větší šuplíky (foto dodám později). A mám moc ráda v interiéru šedou. V kombinaci se dřevem a červenou je to skvělá barva. Díky rekonstrukci jsem taky byla nucená udělat velký pořádek ve věcech, a to byl skvělý pocit. Za normálních okolností bych nikdy nebyla schopná takového úklidu. Máme teď na všechno dost místa. Věci, které nepoužívám vůbec šly pryč, a něco jsem odstěhovala do špajzu.

stolečky ročních období

Mám novou posedlost, stolečky ročních období, které vycházejí z waldorfské pedagogiky. Děti si s rodiči doma připraví takové místo, kde si v průběhu roku mění panáčky a další věci podle konkrétního ročního období. S trochu fantazie si s tím jde krásně pohrát. Mohou se donést přírodniny z venku, nebo vyrobit něco doma. Moc se mi tenhle nápad líbí, už jsem ho viděla doma u přátel, ale nikdy jsem to nezkusila sama.

dům konečně vyfocen

A jejda, zas koukám, že už jsem pěkně dlouho nepsala. Je mi líto, že na blog zapomínám, ale jinak jsem nezahálela. Třeba jsem v létě konečně z vlaku vyfotila svůj oblíbený "domeček" u trati. Už se moc těším, až ho vymaluju na velké plátno.
Jinak mám teď napilno, chystám se na dvě výstavy v příštích dvou týdnech a dokončuju ilustrace.
A teď ten dům. Mám ráda trochu strašidelné a ošuntělé věci.

minidovolená - výlet na Moravu

V půlce června jsme si udělali malou dovolenou bez dětí, tři dny a tři noci na jižní Moravě. Bylo to moc krásné. Být bez dětí je osvěžující, ale jet bez dětí pryč z domova je ještě větší relax. Člověk vykročí ze stereotypu do neznáma, žádné uklízení, vaření, žádná práce. Za těch pár dní jsme toho viděli opravdu moc a máme spoustu zážitků - a taky jsme vypili spoustu skvělého vína. Mám v plánu z výletu namalovat pár obrazů.

Viděli jsme výstavu Zdeňka Strouhala ve Valticích.

Vylezli jsme na Děvín na Pálavě.

Byli jsme na zřícenině kláštera Rosa Coeli ve Dolních Kounicích.

A v Miroslavi - můj nejoblíbenější domeček tam.

A taky jsme si udělali výlet do Brna, kde jsem si koupila (mimo jiné) slamák, který se trochu stydím nosit mezi lidi :).

výstava květen, Libeň

Moje malá výstava visí teď v evangelickém kostele v Libni. Obrazy z poslední doby jsou zvláštně temné (a malé). Do podzimu bych ráda namalovala něco dalšího, a třeba konečně i velké plátno, ale zároveň s ilustrováním se to stíhá špatně. Každopádně malování mi už chybí. Už se celkem těším, až budu mít tu knihu za sebou, i když mě to moc baví. Nejsem ale ještě ani v půlce. Jedna věc jsou barevné ilustrace, dál je potřeba nakreslit pár černobílých (ty mám zatím tři), pak obálka - té se dost obávám, ale už mám nějaké nápady. Musím teď trochu zrychlit tempo, protože je toho fakt moc. Držte mi palce!

Vlasta Vostřebalová - Fischerová

Momentálně se hodně zajímám o malířku (a architektku) Vlastu Vostřebalovou - Fischerovou, manželku básníka Otokara Fischera. Nejdřív jsem v jednom časopise viděla její malinký obrázek, upoutávku na výstavu. Výstava byla nejdřív v Olomouci, teď probíhá tuším v Praze. Ten maličký obrázek se mi moc líbil a našla jsem si další její díla. A teď mám to štěstí, že jeden náš známý má katalog k výstavě, který nám půjčil! Tenhle známý má totiž doma od té malířky obraz, který zapůjčil na výstavu a k restaurování. V katalogu je ten obraz uvedený ještě jako neznámý, ale postupně se detektivní prací podařilo vypátrat, že se nachází právě u našeho kamaráda kousek od nás. Není to fascinující? :) Její obrazy mě hodně oslovují a inspirují. Jak náměty (manželství, děti...), tak zpracováním, barevností.

květnová výstava

Zvu na výstavu svých obrazů, která se bude konat ve sboru naší církve v Praze - Libni. Obrazů nebude moc (asi tak 10 - 12) a budou spíš menší, ale i tak myslím, že to bude fajn! V kostele v Libni jsem ještě nebyla, ale předpokládám, že to tam mají pěkný a že to bude i baby friendly :). Ráno bude Petr kázat a potom uvede moji výstavu. Tak někdo doražte, těším se, že uvidím nějaké kamarády!

panáčci podruhé

Už mám hotové tři panáčky :). Čím dál víc se mi líběj takhle nahatý. Nejsou to miláčci?
Jinak mám pocit, že jsem už úplně zapomněla malovat normálním štětcem, jak teď pořád kreslím v tom počítači.

filmy Wese Andersona

Už se nemůžu dočkat filmu Grandhotel Budapešť, ale než ho budu mít příležitost vidět, zaměřila jsem se na starší filmy Wese Andersona. A jsou skvělé! Viděli jsme nedávno Darjeeling s ručením omezeným i jeho krátký předfilm (který by ale klidně mohl fungovat i samostatně) Hotel Chevalier. Barevný a výtvarný styl tohohle režiséra mi sedí.

druhé narozeniny Andulky

Moje miminko Andulka oslavilo druhé narozeniny. Nemůžu uvěřit, jak je to už vlastně velká holčička. Tím, že je to (pravděpodobně) naše poslední dítě, hrozně si užívám tu malinkou fázi a ani moc nechci, aby vyrostla. A tak jí pořád říkám "miminko". Je moc šikovná, naučila se sama chodit na nočník, umí si ledacos sama obléknout, kreslí si, hraje si. Nejradši mám, když si hrajou s Maruškou spolu. Maruška začala před pár dny moc toužit po naušnicích, a tak jsme jí šli nechat propíchnout uši. Bála se a brečela, ale to trvalo jen chvilku. Jsou to fajn děti.

panáčci ze dřeva

Koupila jsem si před pár týdny v bazaru čtyři dřevěné části něčeho, co prý jsou koncovky na garnýže na záclony. Měli tam jen čtyři a hned mě napadlo, že by z toho mohlo jít něco zajímavého vyrobit. Jedna stála jen 5Kč. Dneska jsem vyrobila první figurku. Původně jsem je chtěla obarvit celé, ale když jsem udělala hlavu, zbytek se mi líbí dřevěný tak jak je. Půjdu na to teda minimalisticky. Červená vypadá nalakovaná moc pěkně, uvidíme jak dopadnou další čepičky. Možná bych je mohla dát taky na výstavu, když se povedou. Čtyři skřítci.

výstava Hra o čas

Po delší době obrázky z výstavy Petra Nikla Hra o čas v městské knihovně, kterou jsem navštívila s Aničkou (a Reníkem). Nejvíc se mi líbila právě barevná plátna na druhé a poslední fotce. Jsou to dělohy? Klín? Cesta života... Hlavní téma výstavy je (podle mě) čas života, co do nás a nám předali naši předci, hlavně rodiče... význam dětství a vývoj člověka v životě. Téma je mi blízké, ale výstava mě malinko zklamala. Několik velkých obrazů bylo propojeno do několika větších cyklů, celků... bylo zachyceno, jak vzniká obraz, jeden motiv ukázaný v několika fázích. Dopad na pozorovatele to má sice velký; člověk si uvědomuje právě ten čas, plynutí. Zároveň si ale ty obrazy byly dost podobné, a mám pocit, že jsem toho vlastně viděla nějak málo. Jsem každopádně ráda, že jsem na výstavu šla, pro Petra Nikla mám slabost a nechtěla jsem si to nechat ujít.
Příště máme spadeno na výstavu Tima Burtona v Domě u Kamenného zvonu. Snad to klapne a už se moc těším. Pro něj mám totiž slabost taky :).

kváskový chléb

Konečně má moje existence trochu smysl, začala jsem péct kváskový chleba. Už před  delším časem jsem se o to pokoušela - před několika lety jsme od přátel dostali žitný kvásek a rady, jak na to. Ale nedařilo se, chléb nevykynul, byl uvnitř mokrý... Pak nám kvásek v lednici nějak překypěl a vytekl,  a ztratila jsem s celou věcí trpělivost.
Teď jsem po několika letech dostala od kamarádky kvásek znova. A ochutnala její moc dobrý chleba. Neměl vůbec tvrdou kůrku (která mě odrazovala na chlebu, který jsem jedla u přátel), a taky návod vypadal dost jednoduše. Odpovídá zhruba tomuhle receptu. A tak jsem to zkusila znova. Jako jediný problém vypadalo dlouhé kynutí - kyne se dvakrát a poprvé 12-16 hodin. Co s tím? U nás doma je totiž skoro pořád zima. Vyřešili jsme to svíčkou a je to úplně geniální. Chci kynout těsto, zapálím svíčku v lampě a tradá. Díky za lampu, Jani :).

Jo, a taky budou mít na jaře výstavu! 18. května. Bližší info bude časem. Už se moc těším. Obrazů bude asi jen pár a malých, ale nějaké nové se tam najdou :).

hlavy

Na blogu  The Sartorialist jsem našla tyhle fascinující fotky z přehlídky. Připomnělo mi to skvělý film Fantastický pan Lišák. Maluju teď další postavy s květinovou hlavou, a zvířecí hlavu mám v plánu delší dobu taky.

ilustruju, hurá!

Ha, nepíšu na blog! Ale zase dělám spoustu jiných věcí. Chodím s dětma ven, uklízím tenhle neukliditelný prostor, vařím, peču... a taky maluju a kreslím obrázky!
Doufám, že tady s tím moc neotravuju, ale konečně oficiálně ilustruju knihu pro děti :). Mám z toho velkou radost, a nemůžu tomu pořád úplně uvěřit. Trochu se bojím, že to celé nedopadne a nic nevyjde... ale vymýšlení námětů a kreslení mě moc baví, takže ztracený čas to snad nebude.
Nakonec jsem se rozhodla kreslit obrázky ručně a vybarvovat je posléze v počítači. Prvotní pokusy malovat temperami nebo akrylem na papír se ukázaly jako zoufalé. U mojí první ilustrace je (pod)malba temperou ještě trochu znát. Další obrázek jsem se taky snažila nejdřív malovat barvami na papír, ale šlo to tak špatně, že jsem obrátila list a udělala jen černé obrysy... a dál vybarvila v počítači. Pořád nevím, jestli je to úplně správná volba, ale asi to dopadne tak. Samozřejmě, že mě asi u třetího obrázku začalo napadat, jak by to šlo celé vylepšit, dodat tomu nějakou jiskru... ale to už by zas ty kresby ztratily kontinuitu, první dvě by byly jiné než ty ostatní, tak jsem pokračovala dál stejně. A kdo ví, jestli bych ten nápad dokázala vůbec realizovat.
I tak mě ale některé věci u toho počítačového vybarvování překvapují. Třeba "náhoda". Pořád jsem se děsila, aby všechno dopadlo tak, jak chci (i když nejsem perfekcionista), ale pak jsem jednou zjistila, že když se někde třeba trochu přetáhne, nebo se prolne něco, co by nemělo, tak z toho vzniknou zajímavé tvary, které se pak dají i dobře využít. Snad teda nebudou zajímavé jen pro mě :).
A tady ukázka procesu:

Malovat se snažím trochu taky, ale není na to tolik času. I když třeba dneska si Andulka dala čtyřhodinový spánek, takže jsem stihla leccos. Andulka je vůbec poslední dobou fascinující. Přes moji lenost posazovat ji na nočník si tam začala sedat sama. A sama se v podstatě během pár dnů vytrénovala tak, že jsme dnes mohli jít na hřiště úplně bez plínky, a nic se nestalo. Doma pak proběhlo nějaké hovínko na podlaze (které ale bylo náležitě oznámeno :), a jedno počůrání do kalhotek, ale to se za dlouhou dobu mnoha hodin toleruje. Je fakt šikovná. Dokonce mě vyhání, když jí chci pomoct s oblečkama, že to udělá sama.