filmy Wese Andersona

Už se nemůžu dočkat filmu Grandhotel Budapešť, ale než ho budu mít příležitost vidět, zaměřila jsem se na starší filmy Wese Andersona. A jsou skvělé! Viděli jsme nedávno Darjeeling s ručením omezeným i jeho krátký předfilm (který by ale klidně mohl fungovat i samostatně) Hotel Chevalier. Barevný a výtvarný styl tohohle režiséra mi sedí.

druhé narozeniny Andulky

Moje miminko Andulka oslavilo druhé narozeniny. Nemůžu uvěřit, jak je to už vlastně velká holčička. Tím, že je to (pravděpodobně) naše poslední dítě, hrozně si užívám tu malinkou fázi a ani moc nechci, aby vyrostla. A tak jí pořád říkám "miminko". Je moc šikovná, naučila se sama chodit na nočník, umí si ledacos sama obléknout, kreslí si, hraje si. Nejradši mám, když si hrajou s Maruškou spolu. Maruška začala před pár dny moc toužit po naušnicích, a tak jsme jí šli nechat propíchnout uši. Bála se a brečela, ale to trvalo jen chvilku. Jsou to fajn děti.

panáčci ze dřeva

Koupila jsem si před pár týdny v bazaru čtyři dřevěné části něčeho, co prý jsou koncovky na garnýže na záclony. Měli tam jen čtyři a hned mě napadlo, že by z toho mohlo jít něco zajímavého vyrobit. Jedna stála jen 5Kč. Dneska jsem vyrobila první figurku. Původně jsem je chtěla obarvit celé, ale když jsem udělala hlavu, zbytek se mi líbí dřevěný tak jak je. Půjdu na to teda minimalisticky. Červená vypadá nalakovaná moc pěkně, uvidíme jak dopadnou další čepičky. Možná bych je mohla dát taky na výstavu, když se povedou. Čtyři skřítci.

výstava Hra o čas

Po delší době obrázky z výstavy Petra Nikla Hra o čas v městské knihovně, kterou jsem navštívila s Aničkou (a Reníkem). Nejvíc se mi líbila právě barevná plátna na druhé a poslední fotce. Jsou to dělohy? Klín? Cesta života... Hlavní téma výstavy je (podle mě) čas života, co do nás a nám předali naši předci, hlavně rodiče... význam dětství a vývoj člověka v životě. Téma je mi blízké, ale výstava mě malinko zklamala. Několik velkých obrazů bylo propojeno do několika větších cyklů, celků... bylo zachyceno, jak vzniká obraz, jeden motiv ukázaný v několika fázích. Dopad na pozorovatele to má sice velký; člověk si uvědomuje právě ten čas, plynutí. Zároveň si ale ty obrazy byly dost podobné, a mám pocit, že jsem toho vlastně viděla nějak málo. Jsem každopádně ráda, že jsem na výstavu šla, pro Petra Nikla mám slabost a nechtěla jsem si to nechat ujít.
Příště máme spadeno na výstavu Tima Burtona v Domě u Kamenného zvonu. Snad to klapne a už se moc těším. Pro něj mám totiž slabost taky :).

kváskový chléb

Konečně má moje existence trochu smysl, začala jsem péct kváskový chleba. Už před  delším časem jsem se o to pokoušela - před několika lety jsme od přátel dostali žitný kvásek a rady, jak na to. Ale nedařilo se, chléb nevykynul, byl uvnitř mokrý... Pak nám kvásek v lednici nějak překypěl a vytekl,  a ztratila jsem s celou věcí trpělivost.
Teď jsem po několika letech dostala od kamarádky kvásek znova. A ochutnala její moc dobrý chleba. Neměl vůbec tvrdou kůrku (která mě odrazovala na chlebu, který jsem jedla u přátel), a taky návod vypadal dost jednoduše. Odpovídá zhruba tomuhle receptu. A tak jsem to zkusila znova. Jako jediný problém vypadalo dlouhé kynutí - kyne se dvakrát a poprvé 12-16 hodin. Co s tím? U nás doma je totiž skoro pořád zima. Vyřešili jsme to svíčkou a je to úplně geniální. Chci kynout těsto, zapálím svíčku v lampě a tradá. Díky za lampu, Jani :).

Jo, a taky budou mít na jaře výstavu! 18. května. Bližší info bude časem. Už se moc těším. Obrazů bude asi jen pár a malých, ale nějaké nové se tam najdou :).

hlavy

Na blogu  The Sartorialist jsem našla tyhle fascinující fotky z přehlídky. Připomnělo mi to skvělý film Fantastický pan Lišák. Maluju teď další postavy s květinovou hlavou, a zvířecí hlavu mám v plánu delší dobu taky.