vánoce

Tak vánoce jsou zdárně za námi. Vždycky se na ně moc těším, a pak jsem akorát ve stresu, že všechno musí být uklizené, nakoupené a napečené. Není dobré se těšit na jeden jediný den, protože pak je z toho člověk akorát smutnej.
Stala se blbá věc, že se rozbila moje milovaná žlutá lampa, která stála u nás v obýváku. Konkrétně stínítko. Bylo úplně napadrť a dneska jsem se po několika dnech konečně odhodlala ho vyhodit. Měla jsem tu lampu fakt ráda... sháním nové stínítko, ale nic tak hezkýho asi jen tak neseženu. Achjo.

páté narozeniny

Oslavili jsme další předvánoční narozeniny. Je to docela legrační každý rok před vánoci do všeho cukroví, vánoček (tu jsme teda zatím neměli) péct ještě dort. A chystat dárky navíc, resp. řešit, které z dárků dáme jako předvoj Marušce k narozeninám. Letos jsem pozvala k nám domů pár dětí a udělala jsem jim malou párty. Na fotce ale ostatní děti chybí, protože si nějak nechtěly zrovna dát dort :). Mít doma pět dětí mi dalo chvílema zabrat, ale třeba když k  nám přijdou častěji, tak si zvyknou a nebudou tak vyšilovat. A já taky ne.

vánoce se blíží

Tak jak vidíte, vánoční atmosféra u nás doma by se už dala krájet. Dárky jsou všechny pod střechou, svíčky hoří, snažím se mít uklizeno, co nejvíc to jde (moc to nejde), cukroví jsem upekla celkem pozdě, takže jsme ho ani nestihli sníst před Štědrým dnem, stromeček čeká před domem... pohoda. Koupila jsem si obrovský kus krásné látky a ušila jsem z ní zatím jeden povlak na polštář a dál se uvidí.
Dneska taky Maruška slavila 5. narozeniny, ale protože byl nabitý den, jen jsme jí dali nějaké dárky a s dortem se čeká na zítra.
Fotky jsou hnusné z mobilu, poslední dobou pořád fotím něco na mobil a jsem líná štelovat foťák.

divné věci na stole

Tohle jsem včera domalovala, jeden z mých nejrychlejších obrazů. Pokusila jsem se ho totiž hned dneska odeslat na jednu minivýstavu. Ještě nevím, jestli mi ho pověsí, ale za pokus to stálo. Je to teda prcek, 25x30cm, můj oblíbený formát :). Ještě mám těchhle pidi pláten spoustu.
Jde o zhmotnění jednoho mého snu, teda skoro snu. Ještě mám rozmalovanou velkou verzi něčeho podobného, a to už taková sranda nebude.

roztahovací chleba

Pekla jsem teď takovouhle zvláštnost: pull-apart bread (ale je to ve skutečnosti sladká buchta). Našla jsem to na neskutečném blogu The Pioneer woman. Kupodivu i s "malými pomocníčky" se mi podařilo tohle dílo nějak dokončit a upéct. Celkem se po tom zaprášilo. Trochu jsem si to celé upravila, abych na to našla čas i ingredience. Cukroví mám už asi všechno upečené (moc ho teda není), dárky víceméně nakoupené.
Začala jsem ilustrovat novou rubriku v dalším časopise, tak s tím mám teď trochu stresy, ale jinak si užívám předvánoční těšení.

humans of new york

Humans of New York je pro mě zjevením. Silné příběhy, krásné fotky... komorní reality show.

látkoví moli

Objevila jsem, že někdo vyrábí tyhle krásné látkové plastiky. Moli a další hmyzí havěť. Nevím, co se s tím dělá, ale evidentně to jde na dračku a vůbec se nedivím. Neuvěřitelné...

světlušky

Světlušky focené na dlouhou expozici. Krása :).

začínáme s výzdobou

Vyrobily jsme s holkama jakoby věnec na dveře, ale je to spíš takový chuchvalec jehličí. Je prostě takovej nahrubo.
Andílky s křídly z třpitivé fólie nakreslila Maruška s kamarádem.

vánoční sovičky

Tyhle pletené sovičky se mi moc líbí. Škoda, že plést neumím, ale podobné by šly třeba ušít. Vypadaly by skvěle na stromečku nebo jinde.
U nás to jinak s vánoční výzdobou trochu vázne. Ani věnec ještě nemám, ale ten já nemám skoro nikdy. Vždycky si ho chci sama vyrobit, ale pak to nějak nezvládnu, a skončí to tak, že postavím čtyři různé svíčky vedle sebe. Ráda bych nějaké vločky z papíru, to bychom snad zvládnout mohli. Asi nejsem moc zdobící typ.

koncert

Taky jsme byli na skvělém koncertě našich kamarádů v klubu V. kolona v areálu léčebny v Bohnicích. Byly to tři malé skupiny. Obzvlášť Jízda na slonovi se mi moc líbí. 20. prosince budou vystupovat u nás v kostele!

Pippi

Pippi je věčná inspirace. Takhle krásnou Pippi a domeček nakreslila nedávno Maruška. Oba jsme si s Petrem mysleli, že jí s tím druhý rodič pomáhal :). Fakt mě překvapila, většinou jen tak čmárá.
Já jsem zase namalovala vilu Vilekulu. Nakonec i s Pippi a koněm. Tenhle obraz jsem málem celý přetřela, jak se mi zdál beznadějný. Teď jsem ráda, že jsem to neudělala.

nabitý den s Aničkou

Minulý čtvrtek jsem s Aničkou navštívila legendární Krymskou ulici. Je to tam jak v Rusku. Šly jsme jsme do Café v lese a potkaly jsme před ním samotného velkého OK. V kavárně měli lampu z Ikey, která se mi moc líbila, a tak nás napadlo jet ještě tam. Potřebovala jsem totiž nutně jeden narozeninový dárek (mise splněna, sehnala jsem to). Na poslední fotce vidíte, jak mě had navedl ke hříchu... kdo by odolal.

listopad

Listopad nám končí a byl celkem fajn. Sice jsem byla hodně doma s nemocnými dětmi, ale dokud se člověk může jít každý den projít ven, vidět se s přáteli, na něčem zajímavém pracovat, mít každej den trochu radost, tak se to dá.
Mám velké plány. Kromě šití šatů mě hodně baví i malování a moc doufám, že se mi v blízké době poštěstí ještě nějaká výstava.

šaty!

 Začala jsem si šít šaty! Tenhle pokus o upravení střihu z Burdy, aby byl podobný slavným šatům Crepe, mám v plánu už hrozně dlouho. V lednu snad půjdeme zase na náš každoroční ples, a tak asi nazrála doba to vyzkoušet. Původně jsem měla v plánu to zkusit s takovou světle zelenou bavlnou, ale látky bylo zoufale málo, a tak jsem vzala zavděk růžovým taftem. Klouže to a leskne se to, působí to rozhodně slavnostněji, tak snad to bude dobré. Zatím teda samozřejmě netuším, jestli to klapne. Budu muset vzadu vymyslet to zavinování, protože se mi nechce šít se zipem a navíc se mi tohle řešení moc líbí. Ještě si moc nevím rady se sukní. Jestli udělat nabíranou nebo nějakou jinou (dílovou). A taky bych chtěla na té sukni asi kapsy.
No, bude to náročné, ale zatím mě to moc baví. Dneska jsem už odšila záševky na předním díle. Vypadá to na první pohled dobře, ale tu těžší část mám před sebou.

vypuštěný rybník

Asi před dvěma týdny se nám poštěstilo hlídání a vyrazili jsme si na procházku kolem vypuštěného Zámeckého rybníka u Konopiště. Nejdřív jsme chtěli jít jenom kousek, ale nakonec jsme rybník obešli celý. Na rybníce je ostrůvek - i když na rybníku skoro bez vody působí "ostrov" trochu podivně a děsivě. Taky je tam moc krásný starý dřevěný most. Byla pořádná zima - na tomhle výletě mi došlo, že už je potřeba přezout na zimní obutí i ošacení.
Vánoce jsou opravdu už za měsíc? Skvělé! Začala jsem si asi šít šaty. Mám pocit, že už si skoro nepamatuju, jak se to dělá.

Bowie

Tahle fotka mě pobavila. David Bowie se ženou a synem na procházce v roce 1971. Tak jsem trochu zabádala a zjistila jsem, že to dítě jménem Duncan Jones natočilo skvělý film Moon!
Já se jinak těším na vánoce a už mám první dárky. Přemýšlím o vánoční výzdobě, vidím to všechno do červena. Maluju obrazy, ale jde mi to pomalu, protože skoro všechny večery čučíme na filmy.

v pelechu

Včera byly děti hrozně hodný. Vyrobily si takovýhle ležení v obýváku na zemi. Ocitly se nám tu totiž nedopatřením nějaké peřiny navíc.
Dobrá zpráva je, že oba moje obrazy, co jsem darovala na bienále pro diakonii, už mají nové majitele! Zatím nevím, kdo si je koupil. Mám z toho fakt radost, zamluvily se asi hned ten první večer.
Po letech jsme se znova podívali na Ztraceno v překladu, a moc se nám to líbilo. Mně asi víc než tenkrát, když to bylo nové. Skvěle natočený film.

bienále pro diakonii

Od příštího týdne začne v Brně probíhat sympatická dobročinná akce Bienále pro diakonii. Koná se již po čtvrté a letošní výtěžek poputuje na domov pro seniory a postižené v jihomoravské Nosislavi, jehož stavba se chystá. Bude možné akci podpořit koupí uměleckých děl nebo jiných věcí. Před dvěma lety jsem se poprvé zúčastnila a věnovala obraz (svoje první modré lišky), který se prodal, z čehož jsem měla radost. Taky jsem si tam koupila prima medvěda. Letos to zkouším už se dvěma obrazy. Je mi líto, že je to dost z ruky a nedostanu se na žádnou z akcí.

v kuchyni

Fotit nepořádek je fotogenické. Fotit uklizenou kuchyň je prý nuda, tak jsem vymyslela takovouhle legrácku. Tahle naše velká kuchyň je na uklízení pěkně náročná. Dneska jsem to ale vzala zgruntu a mám z toho skvělý pocit. Na první fotce taky vidíte, jak to dopadá, když chcete s batoletem louskat ořechy.
Jinak už promýšlím dárky na vánoce. Letos mám kupodivu docela nápady a těším se na to. Vlastně už jeden dárek mám! Vlastně dva, které patří k sobě.

na hřbitově

Včera jsem vzala poprvé obě děti na hřbitov. Chtěla jsem jít až na dušičky, ale tak nějak to vyšlo, že jsme šli už o den dřív. Měli jsme tady taky malého kamaráda Josífka, a tak jsem ho vzala s sebou. Bylo to moc fajn, dětem se tam moc líbilo a mně taky. Máme tu malý hřbitůvek, ale má atmosféru. Josífek dával na hroby, které nebyly ozdobené novýma kytkama čerstvé kytičky. Na hřbitovy jsem vždycky chodila hrozně ráda. O den později jsme šly znova, jen já a holky.