Hurá, máme potažená křesla! Mám z toho velkou radost, že se akci křesla konečně podařilo dotáhnout do konce. Náš obývák je konečně snad kompletní. Ale že to trvalo... nejdřív jsem vymalovala zdi hnusnou žluto-okrovou barvou, kterou jsem pak obtížně přetírala na šedou - nejdřív dvě stěny a pak po dlouhé době, v sedmém měsíci těhotenství, zbylé dvě. Do toho jsem přetřela dřevěnou knihovnu na šedo-černou barvu, která se mi nelíbila... následovalo komplikované otáčení obarvené části ke zdi, aby nebyla vidět. Koupili jsme si křesílka, ale od začátku se mi nelíbil potah, a asi pět let jsem měla v plánu je přečalounit. Jak vidno, všechno má svůj čas a nakonec se podařilo :). Taky se mi moc líbí moje nová - stará židle ke stolu a koberec, který jsme si koupili loni.
Vybrat novou látku na křesla nebylo lehké. Chtěla jsem od začátku každé jiné, což je pro spoustu lidí asi dost trhlý nápad. Ale já nemám moc ráda, když k sobě věci moc ladí, a jsem ráda, že jsem aspoň mohla vyzkoušet víc variant. Červená byla trochu instinktivní volba; asi jsem nějak ve skrytu toužila už dlouho po červeném křesle. Tahle látka je moc krásná, má v sobě víc odstínů, má krásnou strukturu, je sytá. Působí teple a útulně. Druhé křeslo jsem chtěla zase romantické, s kytičkama, světlejší. Spolu vypadají krásně a líbí se mi čím dál víc. Taky jim v čalounictví víc naplnili sedáky a na křeslech se o moc líp sedí.
Hned u první fotky jsem si říkala, jak je hezký, že je každé jiné a zároveň k sobě ladí. Přesně tohle se mi líbí, taky nemám ráda, když jsou věci sladěné úplně dokonale... Baví mě to právě takhle, kdy clověk vidí, že ty věci patří k sobě, a přitom ale nejsou úplně stejné :-)
ReplyDeleteTo jsem ráda, že to někdo oceňuje :). Je legrační, že Petrovi se to červený nelíbí, a na film si bere to vzorovaný :). Mně se líběj obě. Původně jsem chtěla černobílé, nějaký retro grafický vzor, ale žádná taková látka v nabídce nebyla...
Delete